Jak se chodí k prameni

Jsme na terénním výzkumu v Lužických horách, poblíž Mařenic. Nebýt plastového kufříku, vypadáme jako houbařky. Ale na houby se nechystáme. Míříme ke dvěma pramenům a v kufříku máme schovaný multimetr.

Je to přístroj, který má pro Lucii Součkovou a její studenty v našem výzkumném projektu Prameny spojují naprosto nezastupitelnou úlohu.

Naše sledované prameny můžete nalézt v lese, na louce, nebo i na poli. “Snažíme se vybírat lokality s rozdílným geologickým podložím a různým typem pramene (limnokren, rheokren, heleokren). Ne každý pramen je vhodný pro náš výzkum. Preferujeme prameny přírodní, nenarušené lidskými zásahy. V pramenech vzorkujeme vodní biotu a sediment, tudíž prameny s vybetonovanými jímacími objekty, vývěry v železné trubce a betonových korytech pro nás nejsou použitelné. V takových podmínkách bychom rozmanitost jen stěží hledali,” popisuje výzkum Lucie Součková, která působí jako vědecká pracovnice na ČZU.

V terénu odebírají vědci a jejich studenti 2x ročně sediment a biotu, ve kterých stanovují koncentrace kovů Stejně často také probíhá odběr bioty za účelem sledování saprobního indexu, který společně s chemickými analýzami vody a sedimentu identifikuje stupeň znečištění sledovaných vod. Dalším ukazatelem stavu prostředí pramene je okolní vegetace, která podobně jako vodní biota odráží chemismus okolního prostředí. Kromě toho si na všech lokalitách při každém odběru vědci zaznamenávají čas, počasí, veškeré změny stavu okolí pramene i samotného vývěru a jakákoliv další zjištění.

Co se děje s daty a vzorky přivezenými z terénu v laboratoři? “Všechny záznamy z terénu přepisujeme do elektronické podoby, aby byly využitelné pro porovnání s výsledky z chemických analýz. Vzorky sedimentu putují nejdříve do mrazáku a poté na vysušení do lyofilizátoru, kde probíhá vysoušení za teploty hluboko pod bodem mrazu a tlaku. Tímto procesem se zbavíme vody ze vzorku a získáme sušinu, kterou dále zpracováváme. Studenti, kteří v rámci projektu zpracovávají své závěrečné práce, využívají mikrovlnného kyselinového rozkladu, aby z pevné matrice získali výluh vhodný pro stanovení obsahu kovů spektrometrickou analytickou metodou. Vzorky bioty pro stanovení obsahu kovů se zpracovávají podobně jako sediment s tím rozdílem, že po převozu do laboratoře musíme nejprve rozebrat vzorkovače, které využíváme k odchytu bioty. Po jejich rozebrání následuje zdlouhavé hledání všech nachytaných organismů, separace jednotlivých druhů a jejich identifikace. Tento úkol je časově velmi náročný a tak se často po návratu z terénu zdržíme v laboratoři až do pozdních večerních hodin,” popisuje náročnost vědecké práce Lucie Součková.

Vzorky bioty pro stanovení saprobního indexu jsou v terénu odebírány do litrových lahví. Při odběru se využívá modifikované metody „kick-samplingu“ a tak se do těchto vzorků obvykle dostává i sediment a části okolní biomasy (listy, větvičky). Studenty tedy opět čeká další časově náročné třídění a následná identifikace jednotlivých nalezených organismů. Prostě hodiny a hodiny práce u mikroskopu.

Projekt Prameny spojují krajiny a státy začal v únoru 2016. Po roce a půl výzkumné práce se vědci i studenti můžou pochlubit velkým množstvím dat. Ta ale nezůstala nikde v šuplíku nebo v počítači ladem. Data byla využita pro sepsání a obhajobu několika závěrečných prací studentů na České zemědělské univerzitě a v současné době výzkumný tým ve složení chemik, botanik a hydrobiolog připravuje odborný vědecký článek právě o výzkumu vody v prameništích Jizerských a Lužických hor.

Čekají na vás v terénu nějaká překvapení?

Překvapení v terénu může být hodně. Nejčastěji to bývá zvěř, kterou u pramene můžete vyplašit i v pravé poledne. Dále potkáváme turisty, kteří pátrají po krásách naší země, a samozřejmě houbaři. Jedním z velmi nepříjemných překvapení při průzkumu v terénu je situace, když vytipovaný pramen od kolegů vůbec nenalezneme. Podle souřadnic jsme na správném místě, ale kde nic tu nic. To se většinou stává v případě periodických nebo epizodických pramenů, které pro náš projekt nejsou vhodné, protože prameny monitorujeme opakovaně po celý rok.

Jak může pramen prozkoumat laický pozorovatel?

Každý kdo navštíví nějaký pramen, by se v první řadě měl rozhlédnout po okolí  a zjistit narušení přírodního stavu (úprava vývěru, silnice nebo zemědělsky využívaná plocha v okolí) to vše může ovlivnit kvalitu pramene, dále může určit typ pramene a provést zrakovou a čichovou kontrolu, zda je voda čirá bez zakalení a bez zjevného zápachu. To jsou první zjištění, která provádíme v terénu i my. Pokud by chtěl někdo pátrat hlouběji po kvalitě vyvěrající vody, dalším krokem je průzkum různorodosti a skladby vegetačního pokryvu v okolí a dále pak různorodost a hojnost vodní bioty. K závěrům z těchto zjištění už bude pozorovatel potřebovat více znalostí, které může získat v odborné literatuře v knihovně nebo také na internetu.