Subtilní krása zapomenutých koutů

Jaro je tu v plné síle. Ideální načasování pro rozhovor o přírodě, rostlinách, nadšení z práce v terénu, obohacující přeshraniční spolupráci a nekonečném poznávání krajiny. Prameny nejsou jen voda, ale mají svou vegetaci, která prozradí, co se kolem pramenů dělo nebo děje. Kateřina Berchová-Bímová, expertka v oblasti ekologie rostlin a krajinné ekologie, umí tajemství prameništní vegetace rozšifrovat.

Květiny máme doma obvykle pro parádu, případně v kuchyni používáme bylinky, větší nadšenci osazují záhony a skleníky. Jak ses dostala k botanice?

Od malička mě bavily rostliny a postupně jsem se k nim také profesně dostala. Na střední školu jsem sice šla se zaměřením na geologii, ale tenhle obor byl nakonec zrušený. Potom jsem se začala zajímat o ochranu životního prostředí, a proto jsem se rozhodla studovat v Suchdole na ČZU. A rostliny z toho prostě vyplynuly. Jsou to dobré modelové organismy, je na nich všechno vidět a v porovnání se zvířaty nikam neutečou.

Jak se podílíš na výzkumu pramenů?

Mým úkolem je prozkoumat a analyzovat vegetační charakteristiku bezprostředního okolí pramenů. Zjišťuji, do jaké míry člověk ovlivňuje okolí vybraných pramenů. Jednotlivé druhy rostlin mají různé nároky na stanoviště, kde se vyskytují – třeba obsah vody a dusíku v půdě nebo četnost narušování stanoviště. Z druhového složení se dá velmi dobře určit, co se v okolí pramene dělo a děje. V okolí pramenů nacházím přírodě blízká společenstva a navrhuji nejvhodnější management, jak zacházet s okolím pramene tak, aby nedošlo k negativnímu ovlivnění nebo aby kvalita vody zůstala zachovaná.

Čemu se věnuješ aktuálně v jarním období?

Pokračujeme s kolegy ve výzkumu pramenů v terénu. Vracíme se tam, kde jsme zatím vše nezaznamenali anebo se více zajímáme o ty lokality, které z fytocenologického hlediska vypadají hodnotně. Aktuálně zaznamenáme jarní aspekt. To znamená, že zkoumáme rostliny, jako jsou sasanky, sněženky nebo bledule, které se v přírodě objeví ještě předtím, než vyraší listí.

Které prameny nebo lokality jsou z pohledu botanika nejhodnotnější?

Nejvhodnější jsou lokality, které člověk ovlivnil jen v malé míře. V okolí těchto pramenů se vyskytují přírodě blízká společenstva a je tu nejzachovanější prameništní vegetace. Výborným příkladem je v našem výzkumu třeba Sirný pramen u Horní Světlé v Lužických horách. Mimo naši zájmovou oblast patří k lokalitám s nejzachovalejší prameništní vegetací například Kokořínsko, mokřady u pramenů Pšovky a Liběchovky. Toto místo osobně znám, je člověkem málo narušené prostředí a vegetačně velice zachovalé.

Co se zatím podařilo při výzkumu pramenů zjistit?

V loňském roce jsme v okolí všech 42 pramenů popsali hlavní typy biotopů, někde jsme stihli udělat i vegetační charakteristiku. Vegetace má v tomto projektu podpůrnou roli, veškeré informace musíme dát do souvislostí s dalšími daty o kvalitě vody a fauny. Tyto podklady pro analýzu zatím nemám, na konkrétní výsledky je ještě brzy. Obecně platí, že prameny umístěné v přirozeném prostředí mimo intravilán obce jsou z vegetačního hlediska přirozenější než v lokalitách, které jsou člověkem ovlivněné osídlením nebo zemědělskou činností.

Jak tvoje práce vypadá?

V mém případě se jedná hlavně o práci v terénu. Na lokalitě si vytyčím kruh o poloměru 25m se středem v prameni a v tomto kruhu popíšu hlavní typy biotopů. U přírodě blízkých biotopů udělám podrobnou vegetační charakteristiku a fytocenologický snímek. Zaznamenávám druhy stromů a keřů v nejbližším okolí pramene, jejichž opad by mohl ovlivnit sediment v prameni. V Jizerských a Lužických horách jsou prameny obvykle v lesích, kde dominují horské podmáčené lesy s olší šedou a podmáčené smrčiny.

Projekt „Prameny spojují“ trvá už více než rok. Jak ho hodnotíš?

Jsem opravdu moc ráda, že jsem se po dlouhé době dostala k terénní práci. V současné době mám hodně práce administrativního typu a pobyt v kanceláři. Projekty spojené s terénní prací jsou výborné ze dvou důvodů: člověk se dostane na místa, kam by se sám nevydal. A pak také můžeme spolupracovat „přes hranici“. Máme možnost výměny zkušeností s kolegy z Žitavy. Jejich přístup je trochu jiný a pro naši spolupráci je to nesmírně obohacující a poučné. V některých aspektech jsme příliš konzervativní a pohled kolegů z Liberce a Zittau vnímám jako více liberální.

Co je na tvé práci nejzajímavější? Proč svou práci děláš?

Na mé práci je nejhezčí, že se dostanu do míst, kam bych se obvykle nevydala. Jen tak s GPSkou v ruce bych se nevypravila do horoucích pekel, ale když pracuji na výzkumu, je to jasné. Pořád poznávám nová území a těším se na to. Ačkoliv nějaké území znám, vždycky tam můžu objevit spoustu míst, kde jsem nikdy nebyla a jdu tam poprvé. Poznávání krajiny je nikdy nekončící proces. Nedávno jsem byla s rodinou na Oybinu – moc jsem o tom slyšela, ale nikdy jsem tam nebyla. Byla jsem unešená. Nikdy mě nenapadlo, jak úžasné místo to je a přitom tak blízko za hranicemi.

Můžeš něco podobného zažít i v zahraničí?

V porovnání s poznáváním krajiny doma bude pro mě cestováním do zahraničí vždycky jen povrchní. Nikdy se tam nevrátím tolikrát, abych se dostala do tak blízkého a niterného kontaktu s tamní přírodou jako u nás ve Střední Evropě. Jet např. do Thajska či Tureckých hor je výborná příležitost, ale vždy mám takový ten nepříjemný pocit zmateného turisty.  Je to jen návštěva, zatímco doma mohu poznávat víc do hloubky.